top of page
Vyhledat
ms4431

To by byl zločin na Češích! Docent Ševčík tvrdě k otázce, zda máme platit dluhy jihu EU [28. 5.2020]

Parlamentní listy 28. 5. 2020 16:23

To by byl zločin na Češích! Docent Ševčík tvrdě k otázce, zda máme platit dluhy jihu EU. Mají raději šetřit a opustit euro, říká


ROZHOVOR Evropská unie, bojující svorně proti globálnímu oteplování a za sociální stát? Docent Miroslav Ševčík, proděkan Národohospodářské fakulty VŠE v Praze, se podivuje nad provoláním Vladimíra Špidly, Anny Šabatové a dalších osobností, které taková představa nadchla. Na kolektiv autorů má Ševčík několik otázek. „Co to je důstojná mzda, kolik má činit?“ ptá se Ševčík s odkazem na skutečnost, že minimální mzda v Česku je několikanásobně nižší než ve Francii nebo v Německu. Zkušený ekonom se také tvrdě ohradil proti nejnovějšímu unijnímu nápadu na finanční pomoc jižním státům EU. „Jih eurozóny samozřejmě má šanci přežít. Ale musí si utáhnout opasky. A to se jim nechce,“ podotýká Ševčík. Dopustit, že bychom tyto dluhy měli platit my, by podle něj bylo zločinem.


Foto: Daniela Černá Popisek: Miroslav Ševčík, vysokoškolský pedagog a ekonomický expert hnutí Trikolóra

Expremiér Vladimír Špidla, politolog Jiří Pehe, exombudsmanka Anna Šabatová a řada dalších osobností podepsali provolání ke společnosti. Chtějí, aby bohatý Západ včetně EU dál bojoval proti globálnímu oteplování, aby posílil sociální stát a aby lidé dostali možnost důstojně bydlet. Mezi 11 jejich návrhů se vešlo také zkrácení pracovní doby, spolurozhodování zaměstnanců o chodu firem, či vyplácení tzv. „důstojné mzdy“ a zavedení jednotné evropské minimální mzdy. Co na tyto nápady říkáte?


Od sestavy osob, která sepsala tento materiál, se nic jiného, než pokračování Komunistického manifestu nedá očekávat. Byť se to mnohým může zdát paradoxní, tak právě díky rozvoji kapitalismu v 19. a 20. století mohlo dojít k naplnění téměř všech požadavků, které byly obsaženy v původním Komunistickém manifestu, jehož autory jsou Karel Marx a Bedřich Engels. Své myšlenky postavili na třídním boji a likvidaci soukromého vlastnictví. Úsměvné je, že Karel Marx si téměř celý život žil nad poměry jím opěvovaného proletariátu, byl vydržován Bedřichem Engelsem a v dnešním žargonu by se dal považovat za několikanásobného bankrotáře.

Neomarxistický trockistický text Špidlovy skupiny obsahuje rádoby vzletné teze, pro které se část zvláště mladé populace může lehce nadchnout. Bohužel špidlovci nikde neuvádějí, jakým způsobem chtějí své cíle naplnit. Co to je důstojná mzda, kolik má činit, má být zavedení evropské minimální mzdy na úrovni dnešní minimální mzdy v České republice (575 eur) nebo ve Francii (1539 eur) nebo snad v Německu (1584 eur) nebo v Lucembursko (2142 eur)? Pokud by to mělo být 575 eur, pak to vlastně znamená zrušení minimální mzdy ve Francii a v dalších bohatších státech; pokud se minimální mzda nastaví na úroveň Lucemburska, tak bude vyšší než mzdy většiny zaměstnanců v České republice. Pak můžeme českou ekonomiku obratem zavřít. A to nemluvíme o Bulharsku, kde je minimální mzdy zhruba na polovině minimální mzdy v České republice.

Svými nápady útočí na podstatu soukromého vlastnictví. Mimochodem, i tím, že na řízení firem by se měli svým spolurozhodováním podílet i jejich zaměstnanci. Mají to být všichni zaměstnanci, nebo jenom někteří? Jejich svatý boj proti tzv. globálnímu oteplování hraničí se zdravým rozumem. Ve svém důsledku právě naplnění požadavků neomarxistů např. v oblasti uhlíkových daní může uvrhnout poměrně početné sociální skupiny do chudoby až bídy. Rozšiřující se chapadla státu, prohlubující se regulace a v dnešní době protipandemistické šílenství vedou k vážnému ohrožení tržně konformních vztahů.

Téměř všechny země EU se nachází v obdobné situaci, kterou zažila např. Velká Británie po druhé světové válce se svými procesy znárodňování. My jsme je následovali po roce 1946, kdy se plíživě k moci dostávali komunisté, a zvláště pak po roce 1948, kdy jsme na dlouhých více než 40 let opustili budování svobodné tržně konformní společnosti. Koneckonců na obdobné nebezpečí upozorňoval již v roce 1944 ve své práci Cesta do otroctví Fridrich August von Hayek. Jeho myšlenky jsou bezezbytku dodnes platné.


V EU se opět oživila diskuse o tzv. eurobondech, tedy dluhopisech, které by emitovala přímo EU. Společné dluhopisy by pomohly ekonomikám zasaženým řáděním koronaviru. Jižní státy Unie by chtěly touto formou rozprostřít dluh na všechny zúčastněné. Měli bychom se solidárně také podílet?


Svou solidaritu můžeme projevit například dílčí humanitární pomocí. Ale v žádném případě by náš politický establishment neměl souhlasit se sanováním dříve vytvořených dluhů veřejných financí „rozežraných“ zemí jižního křídla EU. To by byl ekonomický zločin na našich obyvatelích. Jižní státy spíše potřebují návrat ke své národní měně než další a další půjčky v EUR.


Evropská komise hrozí Německu soudem kvůli rozhodnutí tamního Ústavního soudu, který označil nákupy dluhopisů, jimiž se ECB snaží oživit ekonomiku eurozóny, za částečně protiústavní? Unijní právo je prý v tomto případě nadřazené tomu Německému. Jak toto varování máme vnímat? Ukazuje se tu jakýsi demokratický deficit v rámci Unie?


Instituce EU chtějí za každou cenu nadřazovat svou moc nad rozhodováním politických reprezentací jednotlivých členských zemí. I z toho důvodu je potřeba revidovat Lisabonskou smlouvu a omezit penetraci práva jednotlivých členských zemí zamořováním evropskými směrnicemi a direktivami. Německý ústavní soud má samozřejmě pravdu, protože ECB páchá svou emisní politikou nejenom ekonomický zločin, ale ve svém důsledku může v delším časovém období dojít i k ohrožení sociální stability přinejmenším zemí eurozóny, ale i ostatních členských zemí EU. Přitom o takto závažných opatřeních rozhodují nikým nevolení byrokraté ECB a Evropské komise.


Jde v této otázce vlastně o záchranu Itálie? Spekuluje se, že bez masivního tištění peněz nemá jih eurozóny šanci současnou krizi přežít…


Jih eurozóny samozřejmě má šanci přežít. Ale musí si utáhnout opasky. A to se jim nechce. A netýká se to jenom Itálie, ale i Španělska, částečně Portugalska, Řecka, a především Francie. Většina těchto zemí si již delší dobu žije tzv. „nad poměry“. Nevím, proč by jejich „rozežranost“ měly dotovat např. země Visegrádu.


„Dříve nebo později naši vědci a odborníci objeví proti koronaviru vakcínu. Ale proti změně klimatu vakcína neexistuje. Proto teď musí Evropa investovat do čisté budoucnosti,“ pronesla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen minulý týden během představování nového plánu na oživení evropské ekonomiky. Máme se tedy připravit na to, že EU bude klidně i „na sílu“ prosazovat tzv. New Green Deal?


Ursula von der Leyen je prototyp nikým nevolené eurokratky. Svým způsobem má blízko i k Marxovi, který se nechal téměř celý život vydržovat jinými. Ano, EU v čele s touto paní bude používat marxisticko-leninské přístupy ve stylu „poručíme větru, dešti“. Musím zopakovat, že ve svém důsledku prosazování tzv. New Green Deal ohrožuje svými fantasmagorickými regulacemi ne tisíce, ne statisíce, ne miliony, ale spíše mnoho desítek milionů pracovních míst po celé Evropě. K tzv. změně klimatu musím konstatovat, že sdílím názory tisíce odborníků, kteří zpochybňují mnohými vědeckými argumenty, zda vůbec jsme schopni jednoznačně říci, zda je tzv. změna klimatu výsledkem lidské činnosti. Zatím např. nikdo uspokojivě nevysvětlil, že se před tisíci lety pásly krávy v Grónsku. Koneckonců, i název tohoto území Greenland nasvědčuje o tom, že to bylo zelené území, a ne zaledněné jako v současnosti. Bylo toto dříve zelené území výsledkem snad nějaké lidské činnosti, nadměrné emise CO2, či čeho?

Je zvýšení průměrné teploty o necelý stupeň Celsia za cca 100 let opravdu projevem globálního oteplování? Copak neznáme, že v historii se střídala různá období, kdy bylo tepleji, či naopak chladněji? Chce snad Ursula spolu s Gretou změnit naklonění zemské osy nebo rotace země, které mají bezpochyby větší vliv na změny teploty a počasí než lidská činnost v souvislosti s tzv. globálním oteplováním? Nesměřují činnosti Ursuly a nemocné Grety spíše k vysávání peněz z veřejných zdrojů pro jejich potřeby a zájmy skupin na ně navázané? Každý ať si udělá úsudek sám. Mám rád čisté životní prostředí, a proto se k němu snažím chovat šetrně. Třídím odpad, šetřím elektrickou energii, nevyhazuji jídlo, nenakupuji zbytečnosti atd. Kdo chce pomoci životnímu prostředí, měl by začít sám u sebe.


Chcete-li vyjadřovat odpor k Evropské unii pálením její vlajky, v Německu vás to může přijít draho. Německý Bundestag schválil novelu zákona, podle které je trestné nejen znehodnocování německých státních symbolů, ale i symbolů ostatních států a Evropské unie. A za „šíření nenávisti“ je dle BBC a iRozhlasu sazba až tři roky. Je tak tvrdý postih namístě?


Nejsem pro pálení žádné vlajky. Nejsem ani pro trhání ústavy. Jsem pro svobodnou diskusi a pro předkládání argumentů. Ale jsem pro tvrdé potrestání aktivistických novinářů, kteří zneužívají svého postavení mnohdy i ve veřejnoprávních médiích k šíření nepravd, pomluv, k překrucování faktů a k útokům na osobní integritu.


Místopředseda vlády Karel Havlíček uvedl, že by stát mohl koupit až stoprocentní podíl v aerolinkách Smartwings. Samotná společnost uvedla, že má zájem o státní pomoc, ale nikoli o převzetí. Bylo by převzetí aerolinek opodstatněné?


Pravdou je, že v souvislosti s koronavirovou pandemií vstupují státy do fungování některých leteckých společností. Osobně si myslím, že by to nemělo být nákupem akcií těchto společností, ale spíše úvěrovou pomocí s nízkým úrokem nebo zárukami za úvěr. Ten pak může být zajištěn akciemi letecké společnosti.


Jana Maláčová představila odvážný plán zvýšit, byť jen dočasně, minimální podporu v nezaměstnanosti na 15 tisíc korun měsíčně. Průměrná výše podpory v nezaměstnanosti činí dnes cca 8500 Kč. Neobáváte se, že by to „dočasné“ období mohlo být napořád?


Ach ta naše Venezuela. Při současné deklarované mnohavrstevné pomoci zvyšování podpory v nezaměstnanosti na úroveň minimální mzdy je naprosto neadekvátní. Spíše je potřeba vytvářet podmínky, a to i na nadnárodní úrovni (např. zrušení emisních povolenek, zrušení New Green Dealu, zrušení dalších regulací), které mohou působit proti růstu nezaměstnanosti.


V příštích měsících můžeme očekávat nárůst nezaměstnanosti, a tedy i příjemců podpory, mohla by si tedy státní kasa vůbec něco takového dovolit?

Jak je vidět, tak státní kasa je pro některé politiky bezedná. Samozřejmě plošná opatření nemusí být vždy spravedlivá. Část veřejných peněz, tedy peněz nás občanů, směřuje i do firem, které by i bez pandemické hysterie už zanikly. Nedávno jsem mluvil s jednou paní, která provozuje malý obchod na venkově, a ta mi řekla, že díky částkám, které obdržela od státu, za dva měsíce dostala o 50 % víc, než si běžně vydělává. Ale jsme i svědky mnoha osobních tragédií. Prostě za této situace se nelze zavděčit všem.


Může se zhoršená situace na trhu práce promítnout do budoucnosti některých vysokoškolských oborů?


Už aby to bylo. Dokonce i levicově smýšlející sociolog mající zkušenost s fungováním Evropského parlamentu, jehož byl poslancem, profesor Keller, si všímá nadbytku absolventů politologie, některých filozofických a humanitních studijních pseudoprogramů, genderových studií a dalších společenskovědních oborů.


Předseda spolku Milion chvilek Mikuláš Minář slyšel v televizní debatě od Václava Klause mladšího, že jestli chce zasahovat do politiky, tak by měl kandidovat. Je to relevantní požadavek?


Jasně, je to relevantní požadavek. Ale pan Minář to má jako job a vytváří předpolí pro politiky typu Čižinského, kteří doufám jen nakrátko oblbli svými rádoby vznešenými myšlenkami část voličů. Možná už někteří voliči KDU-ČSL, za které vystupuje Čižinský v Poslanecké sněmovně, resp. voliči uskupení Praha sobě, za které se poslanec Čižinský schovává v Praze, prozřeli, když vidí, co se děje s doteď dobře fungující základní školou Františky Plamínkové na Praze 7 po vynuceném odchodu její ředitelky Jarmily Macečkové. Možná si i uvědomí, jaká nesmyslná opatření se dějí v oblasti dopravy v Praze (zavřená část Smetanova nábřeží), neřešení záchytných parkovišť, na něž jsou již hotové projekty, diletantismus při předchozím řízení radnice Prahy 1 do konce loňského roku atd.

Možná už i části opozice došlo, že na jejich blbosti se pase již teď „tlusté volební Mikulášovo prase“.


Co se týče Milionu chvilek, jakou roli od nich očekáváte pro zbytek roku?


Žádnou. Budou pokračovat ve svém byznysu.



0 zobrazení0 komentářů

Comments


Příspěvek: Blog2_Post
bottom of page